Porod Bei

Porod Bei,

Předem se omlouvám za pravopisné chyby.

Dne 2. 3. 2016 krátce před 19h jsem si šel lehnout, jelikož mi nebylo dobře. Šel jsem se podívat na naší těhulku Beu, jak jí je. Když jsem k ní přišel, tak jsem ji uviděl, jak je zalezlá v rohu a krčí se. Hned mi došlo, že má kontrakce a co nevidět vypukne porod.

Hned jsem k ní přisedl a začal jsem jí pozorovat. Vše vypadalo, že je v pořádku a Bea porodila první krásně velké miminko (aguti stříbrná s bílou 112g). A pak to vše nastalo! Po chvilce začala tlačit další, ale dlouho dobu se jí nepovedlo ho vytlačit. Kontrakce měla pravidelné, ale jako by bylo něco špatně a miminku se nechtělo ven. Asi po 10 minutách, jsem zavolal kamarádovi Petrovi a říkal jsem mu co se děje s Beou. Uklidnil mě, že se to občas stává a mám prostě vydržet. Kdyby to trvalo necelou hodinu, tak mám znovu zavolat a pak už je problém. Minuta za minutou utíkala jako voda a Bea měla furt ten samý problém. Mezitím mi psali a radili další přátelé co mám dělat a jak vypadá situace. Kolem té hodiny jsem opět zavolal kamarádovi, který mi říkal (i jako ostatní), že musím do ní opatrně šáhnout a zkontrolovat porodní cesty, zda-li cítím miminko, nebo jestli tam není něco „špatně“. Samozřejmě jsem cítil miminko, ale vůbec jsem necítil, že by šlo hlavičkou či nožičkama ven. Šlo bokem! V tu chvíli jsem věděl, že je opravdu problém. Bea měla stále pravidelné kontrakce, a když tlačila, tak jsem ji opatrně nadzvedl zadeček a díval jsem se, jestli alespoň miminko jde trochu vidět. Miminko vždy jen kousek (boku) vykouklo a pokaždé zajelo na zpět. V tu chvíli mě napadla největší blbost co mě asi mohla v tu chvilku napadnout. Mnozí z Vás mě za to asi budete odsuzovat či tak něco, ale chtěl jsem zachránit naší Beu. Šáhl jsem do tašky a vytáhl jsem peán (samozřejmě jsem ho vyčistil). Napadlo, mě, že až miminko zase trochu vykoukne, tak se ho pokusím trochu peánem uchopit a pomoc jí ho vytlačit. Poprvé se mi to nepovedlo a vytrhl jsem pár chloupků miminku. Jelikož už to trvalo přes hodinu, tak jsem si říkal, že stejnak asi už bude mrtvé a ty uvnitř taky. Ale cítil jsem na bříšku kopance od další miminek, že jsou naživu. To mi dodalo odvahu a prostě jsem si říkal, že to nějak musím zvládnout a pomoc jim na svět. Napodruhé se mi povedlo uchopit miminko a vždy když měla kontrakce a snahu tlačit, tak jsem ji trochu pomáhal ji ho vyndávat. Asi po třetím zatlačení maminky, nakonec vyjeli zadní nožičky miminka a krásně vyklouzlo ven. Nejevilo známky života, ale Bea ho začala rozbalovat a po chvilce se miminko nadechlo a už bylo „vyhráno“. Zatím to vypadá na samičku aguti citronovou s váhou 89g. Chvíli na to už Bea začala tahat další miminko, které je z větší části bílé s aguti citronovou (85g). Ale Bea jako by už neměla sílu ho rozbalovat a místo, aby se o něj starala, tak čistila to předchozí. Tak jsem musel zasáhnout a miminko rozbalit, aby se nadechlo. Šlo vidět na Bee, že už toho má opravdu dost :( ale břicho měla stále velký a furt jsem tam cítil nějaké to miminko. Uteklo asi 20 minut a konečně Bea začala zase rodit. Opět vyšlo v pořádku, ale zase nejevilo žádné známky života. Už jsem se s tím smířil, že po takové dlouhé době prostě už je na miminka pozdě a všechny co přijdou budou mrtvé. Opět jsem to rozbalil, ale nic se nedělo. Po chvilce jsem viděl jak mrklo a nadechlo se. Na tváři se mi objevil úsměv a spadl mi kámen ze srdce. Je to překvapivě aguti skořicová „holčička“ s váhou 78g.Už jsem si říkal, že je to všechno a už se bude o ně starat. Ale nebylo tomu tak. Bea se znovu krčila a vytahovala páté miminko. Bylo obří 119g v barvě aguti stříbrná – bílá. Jen ho porodila a zase si ho nikterak nevšímala. Zkusil jsem ho rozbalit, jestli si třeba nehraje taky na mrtvého, jako jeho sourozenci.  Po dvou hodinách porodu, už jsem opravdu nedoufám, že bude živé. Ale prostě příroda to tak chtěla a miminko vyskočilo na pacičky a už vrnělo :) … Všichni se „schouleli“ k mamince a ta je krásně čistila. Už jsem věřil, že všechno bude v pořádku a  že mě Bea nebude už potřebovat a sama si poradí. Jen mě stále trápilo to aguti skořicové, které bylo takové malátné a nebylo moc při síle. Po té dlouhé době jsem byl už i já unaven a šel si pomalu lehnout. V noci jsem je párkrát zkontroloval a vypadalo vše v pořádku. Když jsem ráno vstával do práce, tak jsem si všiml, že to aguti skořicové leží úplně na straně od ostatních a nikterak se nehýbe. Vzal jsem ho do ruky, abych se přesvědčil jestli je opravdu mrtvé. Kupodivu miminko žilo a mělo nějak špatně ohlou přední pacičku. Dal jsem ho k ostatním a k mámě a mazal jsem do práce. Celou dobu jsem na to myslel a domluvil jsem se v práci s vedoucí, jestli se mohu jet během dne podívat na miminka, jestli je vše v pořádku. Když jsem přijel domů, tak jsem byl tak šťastný, že se mi chtělo brečet. Všichni byli v pořádku a lítali za mámou. Dokonce i to skořicové :) nemá žádné známky slabiny.  

Za to jak Bea byla statečná a vše zvládla, tak jsem ji donesl travičku a dokonce se na ní vrhli i prckové a baštili s ní. Vím, že je ještě brzo se radovat, ale věřím, že teď už to bude v pořádku a všechno dobře dopadne.

Tímto bych chtěl poděkovat všem kteří mi radili a pomohli mi je dostat na svět. Mockrát vám děkuji.

Nedokážu si představit, kdyby Bea porodila, kdybych nebyl doma :(